Po čase jsem se setkal s kamarádkou, která mi vypravovala následující příběh, asi dva týdny starý. Tak vám jej - jejími ústy - předkládám:
Rozhodla jsem se, že si koupím externí harddisk ke svému počitadlu. Zahájila jsem průzkum na internetu a shodou okolností se mi do ruky dostal reklamní leták jednoho nejmenovaného hypermaxisuper obchodu, kde v části s elektronikou byl právě ON. Nádherný kousek o kapacitě 1 TB (nebo 1000 GB? :-). A ta cena! To jinde levněji neseženu!
Vzala jsem leták a hupky dupky do obchodu. Jelikož je obchod velmi rozsáhlý a chtěla jsem to mít co nejdříve vyřízené, zvažovala jsem postup. Na vstupu ještě nákupní navigace zákazníkům nedávají, nezbylo mi než se obrátit na obsluhu. Obracím se tedy na paní v modrém plášti za pultem:
"Prosím vás, kde bych našla externí harddisky?" Paní na mě obrátila pohled s výrazem buldoka, který poprvé vidí čivavu.
"Co chcete?"
"Harddisk do počítače. Tedy externí, co se připojuje kabelem."
Následoval pohled obvykle spojovaný s úsilím při nedostatečné činnosti střev.
"Jak to vypadá?"
"Taková malá krabička, jako kniha."
Paní v modrém plášti zabodla pohled do protějšího regálu, udělala asi tři, čtyři kroky k němu a ukázala před sebe:
"To je ono?"
To už jsem začala krapet růst.
"Ne, to jsou navigace. Ty mají na sobě obrazovku a harddisk ne."
Na to mě paní odvedla o tři regály hlouběji a pátravým zrakem sledovala regál s digitálními fotoaparáty. Zopakovala jsem, přiznám se trochu nakvašeně, svůj požadavek a ukázala leták s vyobrazeným diskem.
"To je krabička, která se připojuje k PC! To bude v oddělení pčítačových dílů, ne?"
Paní se ohradila:
"Tyhle foťáky se taky připojují do písý! To bude někde tady!"
A to jsem šla do kolen poprvé. Tak ji říkám, celkem v klidu:
"Můžete mi zavolat někoho z tohoto oddělení?"
"Koho bych vám volala? Já jsem z tohoto oddělení," a dál skenovala regál s foťáky. A tak jsem šla do kolen podruhé. Vyhodila jsem záchranný kruh slovy:
"Prosím vás, zavolejte mi nadřízeného nebo někoho, kdo tomu rozumí."
Paní si mě změřila, co si to jako dovoluju, a odpověděla tak, že mi málem šla kolena k podlaze potřetí:
"Vedoucí oddělení elektro jsem tady já."
Neměla jsem sil pokračovat, a navíc se ukázalo, že uvedený disk už nemají, jen v poloviční kapacitě. Odešla jsem ke konkurenci a tam koupila disk bez problémů, ač trošku dražší.
Ale ten zážitek to byl k nezaplacení.
A tak se táži, drazí čtenáři: jak může být na takové pozici někdo, kdo oboru a prodávanému zboží vůbec nerozumí? Možná je dnes na trhu práce málo odporníků, pardón odborníků...
Žádné komentáře:
Okomentovat